Teplovodní výměníky
Zařízení, umožňující přenos tepelné energie, uvolněné při spalování, i do velmi vzdálených míst
Hlavní dělení je dle jejich umístění, mohou být integrovaná přímo v topeništi či nad ním - tzv. spalinové, což je o něco lepší volba, neboť nedochází k podchlazování topeniště a alespoň v něm probíhá proces hoření správně. Je-li výměník umístěn "nad topeništěm", kdy jsou spaliny nuceny soustavou kanálků ohřívat teplou užitkovou vodu.
Nevýhodou všech těchto výměníků je riziko přílišného ochlazení spalin a jejich následná kondenzace a tvorba dehtu. Další obrovskou nevýhodou je nutnost častého čištění od popelovin, dehtu a ostatních nečistot, které působí jako izolace a účinnost tím pádem klesá. Tyto výměníky (které jsou v přímém kontaktu s ohněm či spalinami) jsou vlivem střídání velkých výkyvů vysokých teplot extrémně namáhány, a proto s každým topným cyklem klesá jejich životnost.
Nejrozumnější a nejtrvanlivější volbou je z našeho pohledu teplovodní výměník v podobě absorberu přebytečného tepla, které je jímáno z vnitřního prostoru uzavřené sálavé obestavby. Tento výměník je tvořen vždy na míru konkrétním požadavkům v odpovídající velikosti i tvaru. Vzhledem k tomu, že není přímo ve spalinách či topeništi, je méně namáhán jak samotný výměník, tak i topidlo a celá spalinová cesta. Tento systém je tak předurčen k dlouhodobému a téměř bezúdržbovému provozu.
Každá teplovodní soustava by měla obsahovat tyto články:
- automatický odvzdušňovací ventil
- vychlazovací smyčku
- elektronickou regulaci čerpadla
- přetlakový ventil
- záložní zdroj pro pohon čerpadla
- akumulační nádobu odpovídající velikosti
.
.
.
.
.
.